Polyartritida

Polyartritida – známá také jako chronická polyartritida nebo revmatoidní artritida – je zánětlivé autoimunitní onemocnění. Je dobře známá nejen v Německu kvůli svému širokému rozšíření. Je běžná na celém světě. Pokud se bolest kloubů objeví bez zánětu, pak se jedná o artralgii, ne artritidu.

U polyartritidy je více kloubů postiženo zánětem kloubů. Mohou být ovlivněny také orgány, burzy a pláště šlach. Pokud je postižen pouze jeden kloub, jedná se o monoartritidu; pokud jsou postiženy dva až čtyři klouby, pak jde o oligoartritidu. „Poly“ znamená, že je vždy postiženo několik kloubů zánětem – pokud existuje pět nebo více postižených oblastí, hovoří se o polyartritidě.

I když je tento stav často diagnostikován u seniorů, u mladých lidí se může také vyvinout polyartritida. Riziko onemocnění je zvláště vysoké ve věku od 40 do 60 let. V Německu trpí touto autoimunitní chorobou přibližně 700 000 lidí, necelé jedno procento z celkové populace.

Onemocnění kloubů může způsobit velké bolesti, silné otoky a zarudnutí. Například prsty a ruce se obtížně pohybují. Běh nebo ohýbání kolen je také bolestivé. Příčinou příznaků je zánět. Pokud je artritida akutní, zánět ustupuje po několika dnech nebo několika týdnech. Teprve po šesti týdnech se mluví o chronické artritidě.

Dosud nebyly objasněny přesné příčiny polyartritidy. Jsou prozkoumány různé teorie týkající se vývoje nemoci. Na jedné straně se předpokládá, že roli hrají genetické faktory a dědičnost, protože polyartritida se vyskytuje často v rodinách.

Na druhé straně může být toto onemocnění vedlejším účinkem infekčních onemocnění, jako je tuberkulóza, horečka Ross River, Crohnova choroba nebo Whippleova choroba. Akutní polyartritidu nelze vyloučit ani u infekcí hepatitidou B, hepatitidou C, HIV, virem Epsteina-Barrové a zarděnkami. Může být vyvolána infekcí parvovirem B19, zejména u mladých žen, které jsou často v kontaktu s malými dětmi. Toto onemocnění se vyskytuje méně často u ulcerózní kolitidy.

Jelikož se jedná o autoimunitní onemocnění, napadá imunitní systém těla své vlastní buňky. Jedná se tedy o chybnou reakci imunitního systému, která nás má normálně chránit před vetřelci zvenčí. Mnoho pacientů je nositelem genu HLA DR4/DRB1, zatímco pouze 25 procent zdravé populace má tuto genovou variantu. HLA, lidské leukocytové antigeny, označují buňky jako tělu vlastní nebo cizí, takže imunitní systém ví, na které struktury je třeba zaútočit. Pokud tot rozdělení nefunguje správně a vlastní buňky jsou označeny jako cizí, imunitní systém napadá vlastní struktury těla. Tomu se říká autoimunitní reakce. U polyartritidy je zvláště postižena chrupavka. To je místo, kde se vyvíjí zánět, který je zodpovědný za příznaky.

Vzhledem k tomu, že imunitní systém je aktivní v celém těle, mohou být ovlivněny také měkké tkáně nebo orgány – v tom se liší od revmatismu, který postihuje pouze klouby. Příčina osteoartrózy je také jinde: zánět kloubů je způsoben opotřebením. V případě polyartritidy je opotřebení důsledkem zánětu.

Diskutuje se také o tom, které látky mají vliv na rozvoj polyartritidy – například tabákový kouř. Podle nejnovějších poznatků by k onemocnění mohly přispět také hormony podporující zánět, takzvané cytokiny.

Kdy a proč a v jaké formě polyartritida propukne, se stále zkoumá. Kromě vlivů prostředí, jako jsou alergie nebo infekce, je zde zásadní imunitní systém, který se obrací proti tělu a produkuje cytokiny, které způsobují bolest a otoky i známky opotřebení kloubů.